Miloš Zeman nepronesl vánoční poselství, jak sliboval. Odehrál si pouze svou politickou etudu, nechutně urážel vybrané oponenty a vypil víno.

Lhal a byl rasistický — přímo i nepřímo. Přímo, když označil muslimy za „neslučitelné“ (co to probůh v zemi, kde se muslimky zastávají i jeho vinou rušených knihkupectví, znamená?). Nepřímo, když brnkal na rezivějící strunku zatuchlého českého maloměšťáckého anticiganismu — protože dobře ví, s kým si bude velká část veřejnosti ve svém státem dobře obhospodařovaném blbství spojovat jeho narážky na nefachačenka pobírající sociální dávky. Co na tom, že se jedná o absolutně zanedbatelný jev, máme velkou zaměstnanost a dávky tu jsou až na ostudně nízké hladině, přinejmenším v evropském kontextu.

Ve skutečném světě nás trápí nízké daně korporací a obří daňové úniky, ne dávkové úniky. Všechny sociální dávky označitelné jako zneužité a dosud nevrácené přijdou průměrného Čecha na desetikorunu ročně. Zemana ale realita nezajímá. Nezajímá ho totiž nic kromě vlastního bonmotového majestátu. Je to narcistní nihilista. A ulhaný solipsista. Nemluví o skutečném světě. Vytváří vlastní realitu, kterou upravuje tak, aby se v ní mohl obsadit do role Děda Vševěda. A my ostatní? Dál jak lvové bijeme o mříže…

Hned ze začátku své řeči Zeman podprahově pochválil svého nově nalezeného oblíbence Andreje Babiše za vyrovnaný rozpočet a zodpovědnou správu ekonomického růstu. Potom si jízlivě šťouchnul do jeho letošního nejvýraznějšího vládního oponenta Milana Chovance za to, že si jeho ministerstvo údajně pohrává s myšlenkou cenzury dezinformačních webů.

Chovanec se okamžitě ohradil a nabídl prezidentovi, že mu k tomu pošle nějaké podklady. Že se namáhá… Zemanovi to je jedno. Je mu jedno, jak se věci mají. Milan Chovanec by si teď mohl uvědomit, že se Zemanem mu pšenka nepokvete.

Zeman totiž mluví a pracuje za ruské peníze, kdyby vám to ještě nebylo jasné. A je evidentní, že podstatnou část dezinformační kampaně na českém internetu pohání právě ruské weby prostřednictvím svých místních expozitur, Aeronetu, Sputniku, Parlamentních listů a podobných šmír.

Právě od Parlamentních listů přebral Zeman slovník i štábní kulturu, když označil Jakuba Jandu za „pornoherce“. Zeman se tak stal jedním z mála lidí, kteří dokážou svou odporností dotlačit ideové nepřátele k vzájemné podpoře. Jandou bychom v lepších časech rádi konstruktivně pohrdali, se Zemanem je tak snadné ho respektovat…

Janda tak může být v klidu. Byl kromě Trumpa jediným, kdo se osobně vešel do Zemanova projevu. Být napadán bez argumentů, ad hominem, trapným způsobem na úrovni nejhorších zjevů ze základní školy, uprostřed projevu, který oslavuje Donalda Trumpa a je otevřeně rasistický a skrz naskrz prolezlý rusko-čínským patolízalstvím, lze označit za jisté morální vítězství.

Ano, takzvaný „levicový prezident“ vzpoury proti elitám projevil nelíčenou radost z výsledku amerických voleb a vyslovil svůj obdiv k Donaldu Trumpovi. Je-li na Zemanovi cokoli levicového, asi mu nikdo — Ovčáček určitě ne — prozatím neřekl, jakou politiku se Trump chystá praktikovat. Ale snad i tohle by bylo Zemanovi fuk: jen když zatočí s imigranty a s „neslučitelnými muslimy“, ať klidně drtí chudé a slaví s boháči.

Pokud jste dodnes pochybovali, dnes už byste to měli vědět: Zemanovi jste šumák. Několikrát to veřejně zopakoval. Má vás za „blbce“. Vysmívá se vám víc než komu jinému. A víte za co? Za to, že jste ho zvolili svým prezidentem.

↗

Pokud jste dodnes pochybovali, dnes už byste to měli vědět: Zemanovi jste šumák. Repro youtube.com

Česká média Zeman označil za účastníky kampaně Hilary Clintonové. Která média má Zeman na mysli? Parlamentní Listy, Týden, Babišoviny, Reflex, Novu, Primu nebo Blesk asi těžko, protože ti všichni ujížděli na obskurním, špatně učesaném, blonďatém miliardáři. Ale to je Zemanovi jedno, on si prostě říká, co chce.

A je u toho na sebe patřičně pyšný. Je to samolibý hrdina. Říká, co má na srdci. I když je to pitomost nebo lež — což jsou dva nejčastější případy. Ale mnozí mu za to tleskají. Oxfordský slovník neučinil termín „post-pravda“ slovem roku zbůhdarma. Na Pražském hradě se jeho podstata dá pozorovat den co den.

Miloš Zeman také stihl vzývat takzvané „čínské investice“. Ty skvěle zapadly do celkového konceptu, který pro svůj projev zvolil: ani ony totiž neexistují. Jak popsal už několikrát a podrobně Jiří Hlavenka, zatím všechny ohlášené čínské investice „nestojí ani za vlašák z rohlíkem“ — jsou totiž ve skutečnosti pouhými akvizicemi firem a podílů v nich. Jejich bilance pro Českou republiku, pro občany i pro rozpočet, je záporná. Ale Zeman si prostě nemůže pomoct: Číňany totiž nemají rádi lidé, které on sám nemá rád. A to je jeho kompas.

Miloš Zeman žehrá na politickou korektnost. Ta je přitom jeho největší zbraní, protože lidem, kteří ji respektují, zakazuje obrátit jeho vlastní zbraně proti němu samému. Pokud je Zeman tak nízký člověk, že si v politickém boji pomáhá zoufalým hledáním přešlapů v osobních dějinách mladého analytika, je to až politická korektnost, která zastaví bumerang, jenž by se mu vrátil mezi oči spolu s nahrávkami jeho dcery.

Miloš Zeman hledal dno české politické kultury, jako speleologové hledali dno jeskyně v Teplicích nad Bečvou: hodně lidí se utopilo, aby zjistili, že žádné dno dost možná vůbec neexistuje. Po návratu z Vysočiny sebou vrhnul jako testovacím kamenem do kalných hlubin — a ještě pořád to nežbluňklo.

Sledujeme tak bezedný pád starého ješity, kdysi fascinujícího politika, jehož porazila politika. Po letech uraženosti z části reálných nespravedlností se vrátil jako samozvaný mstitel — už dávno však nemstí vysmívaný lid, ale jen a jen své hnusné ego. Stal se z něj uvnitř zahořklý a shrbený služebníček ruských peněz. Mělo by nám být líto jeho i lidí, kteří mu ještě stále věří.